Ten pocit, když vedeš ženu do lesa
06. 05. 2015 | Rubrika: Příroda Matka, Úcta k ženám | 1 Komentář
Ten pocit, když vedeš kamarádku, naučit ji trochu lesní moudrosti. S městem za zády naposled zastaví před hradbou stromů a její bázlivě vykulená očka přímo křičí:
„Nikdy nebudu jíst hmyz ani žáby…!“
„Nikdy se s ním nevyspím…!!“
„Nikdy nezabiju nic živého…!!!“
Pak se rozechvěle nadechne a odevzdaně vstoupí. Tráva zašustí, větve se zavlní, les ji přijme a skryje……
Po pár dnech jsme zpět. Ona poškrábaná, opálená, s culíkem staženým koženým řemínkem. Jde rázně vytrvalým krokem. Poznala les a poznala sebe.
Spokojený úsměv a sebejistě přivřené oči říkají už jen jedno „Nikdy“.
„Tohle nesmíme nikdy nikomu říct…“
Marek Chlíbek – Dago
Dotkni se ženských vlásků – neuhne-li, je v tom zvědavost.
Dotkni se ženských ňader – neuhne-li, je v tom touha.
Dotkni se ženy tam dole – neuhne-li, je v tom vzrušení.
Dotkni se ženských rtů – neuhne-li, jsou v tom city…
Ahoj Marku, tak to jsem se krasne pobavila, tokovou by jsi mohl napsat knizku, tokovou dobrodruznou komedii.