Mám rád děvky. Víte kdo jsou děvky, ne? Prsa, zadek, to místečko mezi nohama a to vše může chlap za prachy použít. Kdysi jsem si sehnal něco jako brigádu. Po nocích jsem v Brně vozil pár těchto holek na eskort. Dovézt slečnu na udanou adresu, proběhnout byt, jestli tam na ni nečeká nějaké zjevné nebezpečí a pak počkat dole v autě, než si na ní pán udělá svoje. Pak jí dovézt zase zpátky. Někdy žoviálně rozesmátou, jindy třeba ztichlou a potrhanou..

Osobně mám rád děvky, protože mám rád lidi. Teda hlavně zajímavé lidi a jejich příběhy. A věřte mi, že tyhle holky mají hodně poučné zážitky a postřehy. Většinou mladé studentky, plné energie, s velkou drzostí a chutí rvát se ze světem. Miloval jsem ty rozpravy v autě nebo na bytě. Dobrá škola o životě, o chlapech a o přežití v civilizaci.
Naučil jsem se hodně věcí, které využívám dodnes.

Až později jsem si uvědomil, že vlastně každé, podobně exponované zaměstnání má svoje špinavé tajemství. Nějakou vychytávku nebo poučku, jak využít nebo manipulovat lidi, které ten který obor postihuje. Jak je prostě co nejjednodušeji přečůrat, aby bylo dosaženo potřebného účelu.

S těma holkama byla většina hovorů, jak jinak, o sexu. Byly mladé a bylo to jejich živobytí. Byl jsem mladý a dost mě to jejich živobytí zajímalo. Taky mě zajímaly nějaké jejich rady nebo doporučení, jak to má chlap udělat, jak má zapůsobit, když chce mít v životě hodně sexu, nejlépe s různými partnerkami. Existuje mnoho rad, co dělat a co ne, je popsáno mnoho strategií, jak balit ženy a dostávat je do postele. Všechny vyžadují poměrně dost času a peněz.
Od holek jsem se dozvěděl malé špinavé tajemství ženské sexuality.

Nejjednodušší cesta k sexu, je uchytit se v místech, kde poptávka ženských hormonů je mnohem větší než nabídka mužských hormonů. Jakkoliv to zní dehonestujícím způsobem, tak kde je pohromadě větší množství žen, bez snadnému přístupu k většímu výběru mužů, tam stoupá relativní hodnota skoro každého muže, který dostupný je.

Má-li muž to štěstí, že se pracovně nebo jinak vyskytuje v převážně ženském kolektivu, rapidně mu stoupá šance na tělesnou lásku. Aneb, jak říkala jedna z holek:

“Mezi bandou nadržených a soupeřících kačen, si i debil zašuká docela často.”

A jak mi později vysvětlila zase jiná trošičku kultivovaněji: “Ženy se chtějí milovat z mnoha a mnoha důvodů. Netlač na pilu a nesnaž se to vyvolat nebo pochopit. Jen, když ta chuť přijde, snaž se být prostě u toho!”

Nevím, možná by to některé pány zajímalo, že znám i návod jak při placeném sexu prostitutku upřímně potěšit. Jak i pro ni udělat sex docela hezkým. Možná to ještě napíšu na konci článku..

= = =

Co naplat, můj život už je takovej, že z času na čas mám prostě problémy s Policií. Tedy s policií jako s institucí. Mezi policisty mám naopak docela slušnou sqadru přátel. Ne že by mi to prakticky k něčemu bylo, ale dá se s nimi mluvit a hlavně poslouchat jejich zkušenosti.

Měl jsem kamaráda na inspekci ministerstva vnitra. je to taková policie co vyšetřuje policajty. Dnes se myslím jmenují GIBS. Probíral jsem s ním takovou situaci, kterou jsem jednou zažil.

Policisté si spoustu věcí neberou osobně a lidi, které vyšetřují, berou prostě jako součást své práce. Občas se ale stane, že si vás některý policista začne brát osobně a to někdy docela hodně. Buď má prostřednictvím vaší osoby nějaké soukromé cíle a nebo jste mu prostě nesedli a šikanováním řeší nějaké vlastní frustrace. Možností jak znepříjemnit někomu život, znají policisté docela dost. A taky to umí dělat tak, aby bylo těžké jim něco dokázat, nebo si na ně ztěžovat.

Ptal jsem se toho ranaře z inspekce, co s tím, kdyby bylo někdy potřeba. Kupodivu i tahle práce má svoje špinavá tajemství a ani bezúhonný nebo opatrný policista není nezranitelný. Hodně se smál a pak mi říkal:

“Marouši, policajta a vlastně každého úředníka nejsnáz odrovnáš tak, že na něj po kapkách poštveš systém, kterému sám slouží. Stačí si jen na něj začít stěžovat, anonymně a pravidelně. Každý, dělá nějaké drobné nepravosti, jsme lidi. Každý někdy parkuje, kde nemá, odhazuje nedopalek na zastávce, pohlavkuje na zahradě vlastní dítě, nebo mluví sprostě, tam, kde se to nemá. Stačí pár fotek, pár naznačených svědků a pak si jen stěžovat na kdejakou kravinu.

Problém našeho systému je v tom, že bezvýznamná kravina přestává být kravinou, pokud na ni někdo upozorní. A pokud to někdo dělá systematicky, časem to naroste a zesílí. Všechno, co je systému oznámeno, se musí prošetřit, zadokumentovat a nějak vyřešit. Prvních pár věcí jde nějak odložit nebo zahladit formálním napomenutím. Kvůli problémistovi, i když ne vlastní vinou, si ale donekonečna nikdo pálit prsty nebude. Každý kolektiv ho časem vypudí a nadřízený se jej bude snažit zbavit, protože přitahuje problémy a představuje riziko pro ostatní.

Tím spíš, pokud po drobnostech, začnou třeba chodit udání k nám na inspekci. I když jsou od A do Z vylhaná, tak stačí, aby byla jen trochu uvěřitelně napsaná, ukazovala nějakým směrem a už to jede. Všechno se prošetřuje, máme na to čas, lidi a peníze . Je to naše práce.

A když se někomu začneš hrabat v jeho práci, v odposleších, v komunikaci, vždycky, vždycky!, něco najdeš. navíc mezi policisty pořád existuje určité pnutí, osobní antipatie a kariérní žárlivost, takže když po někom inspekce jde, vždy se najde pár kolegů, kteří si rádi přisadí”

Docela mi běhal mráz po zádech, když jsem to poslouchal a koukal do toho sebejistého úsměvu.. “Jak až to může skončit?”, ptal jsem se.

“Jak? Pokud by si na policistu zasedl, motivovaný, trpělivý a inteligentní protivník, tak naprosto jakkoliv..”

Ten rozhovor byl tématicky mnohem podrobnější, ale to sem asi fakt nepatří. Jen vím jedno, nedělal bych policistu ani zanic. Je to riziková a nevděčná práce a hlavně, pokud jdete do sraček, předchozí čestnost a úspěchy vám moc nepomohou…

===

Novináři jsou sedmá velmoc a že ve svém oboru mají těch špinavých tajemství mraky, o tom by určitě nejlépe povyprávěl někdo z nich. Určité zkušenosti mě donutily sejít se s pár lidmi z oboru a nechat si polopaticky vysvětlit, jak to v této oblasti vlastně chodí.

Je to nádherné téma a nádherní lidé. No, lidé.. zůstaňme u toho, že je to nádherné téma a novináři jsou opravdu mocní lidé..

Mě zajímaly hlavně možnosti, jak minimalizovat takříkajíc osobní ztráty, pokud bych se eventuálně stal objektem profesního zájmu nějakého novináře, který by chtěl publikovat něco o mě nebo mých činnostech.
To špinavé tajemství, ta rada je tak jednoduchá, jako krásná:

“Vyser se na to. nedělej nic…” 🙂

“Novináře nezajímáš jako člověk, zajímáš jej jako příběh. to je to, co on chce stvořit a prezentovat veřejnosti. Jakákoliv tvoje reakce, …jakákoliv, je jen rozvíjení tvořeného příběhu, je to tvoje aktivní spolupráce na něm.
To, co novinář zjistil nebo ví ještě před tím, než tě kontaktoval, už mu nikdy nevezmeš a většinou to ani neovlivníš ke svému prospěchu.

Nech to prostě být, nereaguj, nevyjadřuj se, neprojevuj emoce a nejlíp ten konečný výstup ani nečti. Nejspolehlivější zabiják novinářského příběhu je absence reakce jeho aktéra.

Něco proběhne, bude to mít nějakou veřejnou odezvu a čím méně budeš reagovat, tím dříve to zase utichne a přijdou zase jiné příběhy. Svojí reakcí nikdy nic nezachráníš ani nezlepšíš. Novinář má vždy poslední slovo a kdo píše poslední tečku, ten říká lidem rozřešení…

„Fakt, vyser se na to a nedělej nic. Ne nasrané nic, ani výhružné nebo ustrašené nic. Prostě jen inertní nic..”

Přemýšlel jsem o tom a musel jsem se usmívat, protože to vlastně dávalo smysl. Jo a pak mi ještě řekl:

“A proč se vlastně bojíš novinářů? Vždyť negativní reklama je taky reklama a pokud nejdeš do kriminálu, utrpí jen tvá vlastní představa o sobě. Uvědom si, že pokud je někdo vystrčený před zraky ostatních, může mu to jenom prospět. Ty, které ten člověk před tím nezajímal, o něj brzy znovu ztratí zájem. A ti ,které třeba zaujal, ti mu většinou zůstanou hodně dlouho. Štvavá nebo výsměšná kampaň stvořila už mnohé celebrity!”

= = =

Věříte v Magii, horoskopy a věštbu budoucnosti? Jasně, nikdo nevěříte, ale každý se necháte ovlivnit 🙂 Vědomě nebo nevědomě, každou informaci týkající se naší osoby bere vlastní psyché vážně a nechává se jí ovlivnit. Můžete nesouhlasit a nebudu se hádat. Je to měřitelné a obhajitelné i při použití vědecky kritického myšlení.
Nerad bych si sral do vlastního hnízda, ale konec konců, věštěním se neživím a tak vám řeknu dvě malá špinavá tajemství, chcete?

Svého času jsem se bavil s jedním relativně známým tvůrcem horoskopů. Jak jsem psal na začátku. Mám rád zajímavé lidi, odžité zkušenosti a prostě se rád učím věci od zkušených.

O věštcích se říká, že tajemstvím úspěchu je věštit dostatečně zamlženě, aby to pak šlo napasovat na jakoukoliv životní situaci nebo událost. Ze své praxe vím, že tohle až taková pravda není. Funkční a přínosná věštba má člověka zastavit, aby se zamyslel a ukázat možný vývoj, kam jeho současné konání směřuje. Je to víc o inspiraci než o tupém popisu budoucnosti, která neexistuje (existuje pouze přítomnost). Správná věštba by se vlastně ani neměla splnit, protože by měla ukázat budoucí riziko a přimět člověka, aby začal něco dělat jinak – lépe nebo obezřetněji.
No, ale to je jedno… Víte co mi řekl ten úspěšný tvůrce horoskopů jak své píárko?

“Ve věcech, týkajících se celé společnosti je třeba předpovídat konkrétně, s jistotou a predikovat všechny varianty. Lidé přirozené selektují a příznivci posléze sami najdou a vyzvednou to, co se v budoucnu ukáže jako pravdivé. To, co se nesplnilo, nikoho zajímat nebude. Není třeba se trefit, ale popsat všechny možnosti, kam může střela dopadnout”

Tak jen tak.. Jo a víte, že většina horoskopů vzniká vytvořením počítačovým programem? A víte, že těch celosvětově nejpoužívanějších programů je jen pár a i jejich klony používají podobné algoritmy? A že ty programy si sami stahují i aktualizace (samozřejmě, jako každý program), nebo je možné ty programy přes web jednoduše “oslovit”? No jasně, na tom všem není nic divného.

Tak tedy jen takovou perličku pro příznivce konspiračních teorií. Takové programy jsou, mimo jiné, přístupné i dálkové úpravě, kdy někdo, kdo má na tom zájem (…) může, v rámci aktualizace, neznatelně ovlivnit jejich výstupy tak, aby osoby, které konají na základě horoskopů, byly mírně tlačeny určitým směrem k určitým rozhodnutím. Je to jedna z možností, jak velmi pozvolna, metodou efektu motýlích křídel, trvale ovlivňovat chování poměrně velkého okruhu osob.

Jasně že to nemohu tady a teď nijak dokázat a předem se omlouvám každému astrologovi, kterému teď šlapu třeba do zelí. Někteří z nich tohle riziko znají, jiní nikoliv. Fakt je, že s pomocí počítačových programů dnes vznikají prakticky všechny horoskopy. Jen chci prostě říci, že pokud horoskopům věříte, tak ten ručně narýsovaný, tohle riziko nemá. Snaha o manipulaci by musela být už v hlavě astrologa. Berte to prostě jako nepodloženou informaci a poperte se s ní jak chcete.

Však znáte tu poučku, “kde je možnost zneužití, časem to někdo zneužije”?

= = =

Věříte na schopnosti léčitelů? Podívejte, nikdo na ně nevěří a můžu vám s klidným svědomím říct, že téměř polovina jsou podvodníci, kteří skutečně okrádají nemocné a zneužívají k tomu jejich bazálního strachu o vlastní existenci. Je to stejná prasárna jako zneužívat děti.

Bohužel i ta druhá téměř polovina, jsou lidé, kteří sice podvodníci nejsou, neokrádají vědomě, ale sami věří a předpokládají u sebe schopnosti, které nemají. Bohužel, spoustu lidí naštvu a mnohé zklamu, ale upřímně říkám, pokud nevěříte v schopnosti léčitelů, statisticky děláte dobré rozhodnutí.

Bohužel, vše se změní, pokud vy nebo někdo z vaší rodiny vážně onemocní. Časem třeba pocítíte, že moderní medicína vám neumí pomoci, nebo nepomáhá tak, jak byste od ní čekali. A tehdy se k léčitelům vrátíte, nebo o nich budete alespoň uvažovat. Totiž velká láska a těžká nemoc udělá s psychikou člověka divy. A naděje je nakonec vždy nad logikou.

Nebojte se, léčitelé, schopní opravdu pomoci, jsou. Není jich moc. Je třeba je hledat, párkrát se zklamat, ale jsou. A špinavé tajemství jak poznat dobrého léčitele, nebo aspoň nenaletět hajzlovi?

I to je relativně jednoduché. Ne vždy platné, ale statisticky účinné. Dejte na své pocity z toho kterého konkrétního člověka. Ne na první dojem, nebo na příval slov a argumentů, kterými vás zasype někde u sebe v “ordinaci”. Až budete sami doma, třeba před usnutím, ptejte se sami sebe, svého nitra, jak jste se s ním cítili. Není až tak důležité, co vám nasliboval, ale jak na vás zapůsobil jako člověk. A ptejte se i lidí, kterým věříte a kteří vás tam třeba doprovázeli. Osobní pocity nejsou spolehlivé, ale většinou je to to nejlepší, co aktuálně máte.

A pokud se rozhodnete, nechat si pomáhat od léčitele, rozhodně zůstaňte v kontaktu s lékařem. Upřímně se mu svěřte a nechte si sledovat svůj zdravotní stav. Pokud totiž bude léčení léčitelem mít účinek, poznáte to na zlepšených výsledcích různých vyšetření. To prostě nijak neokecáte. Cítíte-li se v rukou takového člověka lépe a pokud se váš stav objektivně zlepšuje, je to prostě dobrá cesta.

Víte, co krásného, jaké “špinavé tajemství” mi k pomoci druhým, říká můj, dejme tomu učitel?

“Chceš-li někoho opravdu léčit, nebo zlepšit jeho stav jak jen to půjde, vždy spojuj všechny dostupné prostředky. Udrž jej v rukou moderní medicíny jak jen to půjde. Lidé jsou životem neustále nuceni vybírat si mezi nějakými dvěma extrémy a to je poškozuje.

Ten, kdo přijde k léčiteli, často již rezignoval na schopnost medicíny pomoci mu. Bývá unaven a zklamán způsobem léčení, který mu zevšedněl a nezájmem systému, který se k němu nechová individuálně. Tvým úkolem je znovu jej vrátit do rukou lékaře a nechat medicínu zvládat problémy, které zvládat umí.

Ty se soustřeď na duši člověka a postupně odhal myšleny a touhy, které ho činí šťastným. Najdi způsob a formu komunikace, jak jej znovu obrátit k touhám a vyvolávat v něm pocity štěstí. Štastná mysl opravuje a tvoří šťastné tělo. Pocity radosti, zájmu a touhy spouštějí v těle obrovské přírodní síly, které, mají-li ještě čas, dokáží přemoci a opravit i velmi tristní problémy. Takto volaná a využitá příroda zvládne mnohé. Kupodivu veškeré zásluhy pak trpící přičte tobě, jakkoliv je to nežádané a nespravedlivé.

Platí také, že každý jednou musí umřít a je třeba o tom mluvit. Až přijde čas člověka, měl by odcházet poučený, smířený a snad i šťastný. Všichni sem přicházíme stejnými vrátky a odejdeme stejnou bránou.
Na konci bude záležet jen na tom, zda na nás bude někomu záležet.”

= = =

A to je vlastně vše, co jsem chtěl dnes napsat.

Jo, ještě ten slíbený návod, jak potěšit při sexu prostitutku. Víte, že je to vlastně velmi jednoduché a přirozené, Na nic si nehrajte a sex si užijte. Pózu, stud a přetvářku nechte s trenkama vedle postele.

Pokud se vám něco při milování líbí a je to v rámci předem domluvených aktivit, tak si o to řekněte. Slečna ráda udělá, co chcete, ale do hlavy vám nevidí.

Hlavně se ji nesnažte “dobře udělat”, “zbourat” nebo vyděsit. Cokoliv, co předvedete, už zažila mockrát. A mnohem líp nebo mnohem hůř.

Pokud se vám milování líbí a líbilo, tak jí to řekněte. Normálně a bez postranního tónu ji pochvalte. Není to jenom kurva, je to pořád i žena. A věřte, že ji žensky těší, pokud odcházíte spokojený.

Marek Chlíbek – Dago

PS. Občas, když přijde řeč na děvky a popíšu pár zážitků z toho období, vždycky se někdo zeptá, zda jsem s nimi i spával. Musím uznat, že je to hodně dobrá otázka…