Když končil starý rok a blížil se Silvestr, měl jsem pár rozhovorů a trochu mailové komunikace s kamarády a lidmi, do jejichž rukou tvořím “kouzla”. Hodnocení, vzpomínky, očekávání a většinou i předsevzetí do nového roku.
Ach přírodo, jak bývá depresivní slýchat odhodlaná předsevzetí. Tolik koncentrované nespokojenosti sama se sebou, tolik přeceňování vlastních schopností, tolik lží vlastnímu svědomí, tolik fixace na bezvýznamné datum konce roku.
Dnes je už pár dní po prvním úplňku. Je to správná doba začít se ptát. Ptát se sama sebe a skládat první účty.

“Tak co příteli? Co tvé předsevzetí?” (“Které jsi mi sděloval s tím nadšením v očích a trochu přiopilým dechem”, pomyslel jsem si.)

“Ále Dago, nějako to nešlo, nebo co.. Vysral jsem se na to, no…”

Tak jsme to radši zakecali, s klopením očí, nucenými úsměvy a rychlým hledáním pozitivnějšího tématu. Po pár větách jsme se plácli po ramenou a odešli každý po svém. Ještě jsem se kradmo ohlédl a viděl to, co vždycky.
Člověka, který opět nevystoupil z kruhu, který nesplnil ani slib daný sobě. Nechtěl nebo neměl sílu udělat ten jediný malý krůček, ten pohyb jinam, který udělá z kruhu spirálu. Možná neznatelnou a pomalou, ale spirálu, která jej z kruhu vyvede někam jinam, dál, do trošku lepší životní situace.

Vysral se na to…jako spousta jiných. Zase kouří, chlastají, přejídají se, zase mluví sprostě. Magie konce roku je totiž jeden velký podvod. Nejsme naprogramováni zbavit se svých slabostí ze dne na den. V tu chvíli nás ovládá falešný pocit vyjímečnosti, euforie společnosti přátel a ano..alkohol.

Konec roku si máme užívat, veselit se, zažít něco hezkého a potvrdit stará přátelství. Nic víc od nás příroda nechce. Na práci na sobě bude ještě dost času.

Kamaráde, jak jsi na tom? Také jsi měl předsevzetí, které nějak nevyšlo? Už i tobě nastala chvíle říci “vysral jsem se na to”. Neříkej to prosím, nepoužívej ten přezíravý úšklebek, říkající “však stejně o nic nejde a ostatní to mají taky tak..”

Jaké bylo tvoje předsevzetí? Stále o něj stojíš? Zvedni jej z prachu u svých nohou nebo vytáhni ze šuplíku. Ano dnes, teď! Protože dnes je tuctový den a ten se k tomu skvěle hodí.

Co sis přál? Přestat kouřit? OK! Nedělej gesto, udělej malý krůček. Jen malinkatý, všední krůček! Kolik cigaret denně vykouříš, šest, čtyřicet? Nedělej si s tím teď hlavu a neboj, to zvládneš. Klidně kuř dál, protože to z nějakého důvodu zatím potřebuješ. Nezatěžuj si tím hlavu, neobviňuj se a netrap se. Není proč.

Jen dnes uber jednu, ano? Prostě si odpočítej cigára, co denně vykouříš a jednu vrať zpátky do krabičky. to přece není těžké, viď? Možná budeš muset trošičku víc plánovat a kouřové pauzy si více rozvrhnout, To je v pořádku, to je jednoduchý a zodpovědný přístup. a na konci dne budeš vědět, že jsi zvítězil. Měl jsi o jednu cigaretu méně. Návyk tvého těla to ani nepozná, ale ty získáš vítězství a to je pro psychiku strašně moc.

Potom, za týden, nebo až se budeš cítit připravený, uber další cigaretu…už rozumíš?! 🙂

Všechna předsevzetí, všechny změny, vždy je to o trpělivosti o neznatelné, ale vytrvalé změně. Udělej ten maličký krůček všedního dne. Ten krůček, který tě dostane na pomaličkou spirálu změny. A až se budeš cítit silnější, udělej zase nový krůček a měj radost. Měj radost sám ze sebe, nesrovnávej se s ostatními a nepředhazuj jim své úspěchy. Jen se občas rozhlédni a mlčky je pozoruj.

Nebuď prosím jako oni. Nechoď stále znovu a znovu v kruhu…jen zase o další rok starší.

A nezapomeň! Kup dnes své lásce růži.

Proč zrovna dnes?

A proč ne, zrovna dnes.. 🙂

Marek Chlíbek – Dago