Ahoj 🙂 , jak se máš? 🙂

Svět funguje zvláštně… Každý má na cestě životem od osudu uchystanou tragédii, ke které krok za krokem směřuje. Pro někoho je to autonehoda, úraz, loupež, smrt dítěte, či třeba kruté znásilnění. Zlé skutky jsou jako skryté pavučiny podél cesty života, které můžeme minout těsně a bez povšimnutí nebo v nich uvíznout a skončit svoji cestu.
Překážky budí hrůzu a jsou pevně dané, ale je většinou snadné se jim vyhnout nebo je obejít. Často máme možnost.. , máme tu čest stát se pro své přátele strážným andělem.

Něco neviditelného vede naše kroky a umožní nám věnovat okamžik ze svého života a malou trošku našich sil, k záchraně života přítele.

Málokdo z nás má sílu zabránit autonehodě, zastavit padající zeď nebo přemoci zfetovaného násilníka. Většinou to od nás osud ani nechce. Pro ochranu života kamaráda často stačí jen troška lidské pozornosti.

Znáte tu situaci, kdy v supermarketu nebo na ulici spatříte kdysi kamaráda. Dnes už se tak trošku stydíte, vlastně i spěcháte za svým životem a tak se rychle rozhodujete, zda se připomenout pozdravnou frází..a nebo sklopit oči a hrát hru na to že se nevidíte.. Znáte to, viďte?

A co když to setkání není náhoda. co když tahle situace je ta stěžejní v něčím životě, co když právě teď celý vesmír čeká na to, jak se zachováte?

„Ahoj, jak se máš?“

Nic to nestojí, jen trochu studu a úsměv. Vyměníte si pár zdvořilostních frází, plácnete se po ramenou a zase se rozejdete. Možná minuta, dvě? A změnilo se něco, možná jen kromě toho, že jste trošku foukli na pohasínající uhlíky dávného přátelství?

Možná se změnilo strašně moc! Možná právě ta minuta života, kterou jste věnovali jeden druhému…
Jak málo vás často dělí od smrti nebo velké újmy? Minuta stačí, abyste na křižovatku přijeli později, když už projel ten opilý řidič, co by do vás jinak narazil. Minuta stačí, aby vaše žena vyšla z podchodu, než tam vejde ten násilník s nožem. Stačí, aby vaše dítě zahnulo za roh o minutu dřív, než si jej všimne pedofil na druhém konci ulice.
Minuta pozornosti a lidského zdržení, někdy stačí, aby byl zachráněný cenný život.

Denně tam venku na ulicích potkají smrt stovky lidí, které nikdo nepozdržel tím krátkým „Ahoj, jak se máš?“ Svět se neskládá z velkých událostí. Je to jen dlouhatánská šňůrka nepatrných okamžiků.

Kdysi jsem pozdě večer zavolal kamarádovi, jen tak, protože mi ten den mezi řečí někdo řekl, že mu zdechl pes. V telefonu byl už opilý, ale pár smysluplných vět jsme nakonec dali. Za pár dní mě pak kdesi chytil kolem ramen a říká:
„Díkec, žes zavolal, wole, měl jsem zrovna pistoli v tlamě“.

Hrozně jsme se tomu nařehtali a asi si dělal prdel, ale…no…docela o tom občas přemýšlím.

Rád se na lidi usmívám, zdravím je a ptám se „jak to jde?“ 🙂

Protože, prostě nikdy nevíš…

Marek Chlíbek – Dago