Svěř se kamaráde..

Anonymní země – anonymní válka. Nad městem prolétlo letadlo a vystřelilo pár raket. V podstatě o nic nejde, každodenní trable.

Vysílačkou volají Lékaři bez hranic. Jednu raketu schytala obytná čtvrť. Jsou zranění civilisté a nastaly tam nějaké problémy. Kluci z pohotovostní zálohy skáčou do dvou aut a vyrážejí na místo. Jsou tam za pár minut.

Ulice je plná prachu a v řadě domů je díra. Z jednoho domu zbyla jen hromada suti a ten vedlejší nemá ke zřícení daleko. V podstatě je to stojící troska s vyraženými okny, dírami ve zdech a odpadávajícími kusy betonu. Celá konstrukce se chvěje, sedá a vrže. Ten dům půjde za chvíli k zemi už jen vlastní vahou.

Všichni zranění civilisté už jsou naštěstí pryč. Zdravotníci je zvládli vytahat a odvézt sami. Jen mladá doktorka vede vzrušeně vojáky do patra budovy naproti přes ulici. Otevřeným oknem jim dalekohledem ukazuje tristní pohled. V jedné z místností zasažené budovy, pod zřícenou vnitřní stěnou, leží dítě, asi holčička. Občas se pohne, takže není mrtvá, ale kusy zdiva jí pomačkaly a uvěznily. Je třeba jí okamžitě vyprostit!

Doktorka se vzrušeně dohaduje s velitelem. Ten s tvrdým výrazem jen kroutí hlavou. Z obnažených nosných sloupů budovy se s praskáním odděluje malta a obnažuje ohýbající se armaturu. Nejde to – příliš velké riziko, ten barák jde prostě k zemi.

Všichni smutně vycházejí zpět na ulici a a jdou dál, až do bezpečné vzdálenosti před zřícením. Doktorka to přesto nevzdává. Vybírá si vojáka, mladého kluka se silným tělem a ještě nevyhaslou romantikou v očích. Při chůzi po chodníku mu něco dlouho a naléhavě šeptá. Nakonec se oba zastaví, hledí si zpříma do očí, mluví a rozhazují vášnivě rukama.

Přemluvila ho! Rychle a rozhodně bere z blízké hromady suti pevný kus trámu jako páku a rozbíhá se zpět k zasažené budově. Velitel jej zahlédne a prudce se nadechne, ale rozkaz k návratu nakonec nezavolá. Jen se kouká a sevře palce v pěstích.

Mladý voják se před vstupem do budovy naposledy otočí. Doktorka na něj silným hlasem zakřičí, až se všichni leknou: „At all costs!!!“ – „Za každou cenu!“

Dlouhé sekundy se neděje nic. Jen na chodník dopadají kousky drolícího se zdiva, které zvedají prach. Najednou všichni zaslechnou bolestivý nářek dítěte. Velmi silný a velmi intenzivní. Vojáci strnou, jen doktorka se neznatelně usměje. Ví, že kdo naříká, ten ještě žije. Ve válce je tohle dobrá zpráva.

Hlasité dětské sténání nakonec ustane a chvíli panuje mrazivé ticho. Všichni nakonec s úlevou vydechnou, když spatří vojáčka vybíhajícího ze dveří i s holčičkou v náručí. Po tvářích se mu koulejí slzy, ale běží jistě a neohroženě. Doktorka mu vybíhá vstříc a dítě si jistým hmatem přebírá. Stačí jí pár odborných pohledů a hned ví, co má dělat. Nese holčičku těch pár kroků k sanitce. Cestu za ní vyznačují droboučké kapičky krve, dopadající na dlažbu.

Až tehdy se voják uvolní a vydechne. Ztěžka dosedne na zem a začne se chvět. Doktoři zatím jistými pohyby zavádějí holčičce infuzi a tam dolů jí přikládají CAT škrtidlo. Bohužel, ani silný voják není Bůh a tak ani s pomocí páky trosky nenadzvedl. Aby holčičku vyprostil, udělal nakonec jediné možné. Útočným nožem jí prořízl kolenní kloub a amputoval tak sevřenou nožičku. Při plném vědomí to musel být pro oba strašný zážitek.

Mladinká doktorka se ještě rychle vrací a pokleká ke zhroucenému vojáčkovi. Zkušeným pohybem mu „střílí“ do ramene injekcí dávku Diazepamu. Rychle ho pohladí po tváři a prsty mu projede vlasy. „Well done!“, zašeptá ještě a už se rozbíhá, aby naskočila do dvířek rozjíždějící se sanitky.

Někde daleko nad Evropou zapadá slunce a v „mekáčích“ se tvoří fronty..

.

Marek Chlíbek – Dago