Existuje jedna stará legenda. Prý už od počátku věků chodí po světě prazvláštní bytost. Ani anděl ani démon, ani zvíře ani člověk, prostě tvor přežívající z lidských citů. Ten tvor není ani zcela živý a ani nemůže jen tak umřít. Není nesmrtelný, jen je už hodně starý. Žije a zjevuje se ve škvírách mezi světy, za kalných svítání a v šeřících se podvečerech.

To, co jej živí a udržuje při životě, jsou lidské emoce, nejintenzivnější pocity, jakých je člověk schopen, ať už se jedná o strach či radost. Aby přežil, musí v lidech emoce vyvolat a činí to tak, že jim plní přání! Jakékoliv přání, stačí si jen říct.. Vyplní cokoliv, naprosto cokoliv, ale vždy jen jednou.
I ty ho můžeš potkat, budeš sám, daleko od lidí a pravděpodobně tě jeho zjev dost vyděsí. Možná přemůžeš strach, možná strach naopak ochromí tvůj pohyb. On přijde blízko, velmi blízko a s uhrančivým pohledem se tě zeptá:

“Já jsem ten, kdo může splnit vše, nač jen pomyslíš! Zvol dobře a vyslov po čem nejvíc toužíš. Řekni své přání a to přání bude splněno. Jedno jediné přání!”

Příteli, který čteš tento článek, neposuzuj prosím ateistickou absurdnost situace, která se ti vkrádá do myšlenek. Zkus se prostě v klidu zamyslet, co ty by sis přál. Toho tvora můžeš potkat klidně zítra, co mu řekneš? Oč požádáš?

Co třeba dokonalé zdraví? Nesmrtelnost? Velkou lásku? Spoustu peněz? Všechny vědomosti světa? Moc násilníka nebo neodolatelnou přitažlivost pro druhé pohlaví? Co by sis přál, co myslíš, že by tě učinilo šťastným? Zapomeň však na složená přání a právnicky košaté texty. Je třeba vyslovit prostě: “Přeji si…” a tvé přání. Dej ale pozor, uvědom si, že bytost nemá za cíl činit dobro, ale chce se živit emocemi. A silná přání jsou vždy dvousečná zbraň!
Hodně peněz? Kolik přátel tě kvůli nim začne nenávidět a co když tě pro peníze někdo zabije?

Zdraví? Co to vlastně znamená zdraví, když necítíš štěstí?

Nesmrtelnost? A nebude to za pár tisíc let spíš prokletí..?

Usilovně přemýšlíš, adrenalin proudí v žilách…a tvor si užívá tvých emocí. Za ty tisíce let to již zná. Střídající se silné emoce… Nejdříve přichází mučivá nejistota z celé situace a z toho jaké přání vlastně zvolit. Jedno jediné přání je velká zodpovědnost, až příliš velká na obyčejného člověka.
Nakonec každý něco vybere a pak přijde ta osobní, zvířecí radost z toho, že se přání skutečně vyplní. Že to nebyla fraška nebo sen. Prostě má, to co si přál. Ale později, a většinou dost brzy, přijde rozčarování. Člověk se svého daru nabaží a uvědomí si, že si vlastně mohl, měl…, přát něco jiného. Něco lepšího, smysluplnějšího, něco s větší hodnotou, Uvědomí si jakou šanci promarnil a ta myšlenka jej začne zevnitř rozežírat. Pomalu, ale se zvyšující se silou. Ty emoce jsou nakonec strašné! A tvor je blízko a užívá si je. Takoví lidé většinou nekončí dobře a přání jim štěstí nepřinese…

Jednou hořel v hlubokém lese oheň a u něj seděl kluk. Díval se do plamenů, přemýšlel o světě a o životě. Byl sám a samotu si užíval. Vždy z času na čas utekl z hektického víru života a v lese hledal léčivé chvíle ticha. Koukal do plamenů, poslouchal zvuky přírody a meditoval. Tohle ho nabíjelo, léčilo a dodávalo sílu vrátit se zpět do civilizace.

Z nenadání uslyšel za zády v křoví zapraskání a rozvážné zvířecí kroky. Periferním viděním zahlédl stín, který prošel kolem a usedl k ohni naproti němu. Zvláštní shrbená postava, s pachem zvířete, tělem člověka s hlavou schovanou v tmavé kápi. Chvíli jej zvědavě pozoroval a pak sklopil oči zpět do plamenů. Byl zvyklý, že z lesa občas k ohni přicházejí zvláštní bytosti… Mlčel a užíval si ticha. Věděl, že bytost zase odejde a nebo, bude-li chtít, sama nakonec promluví. A tak se i stalo.

“Přišel jsem, abych ti splnil jakékoliv přání. Dobře si vše rozmysli a něco si přej. Cokoliv..”

“Teď o tom nechci přemýšlet. Vidíš, že si užívám klidu. Přijď jindy.”

Ne! Tvůj klid je mi nepříjemný, nepřijdu jindy. Musíš si přáni zvolit teď. Hned!”

“Teď nemám čas…”

“Och, tak ty nemáš čas? Na nejdůležitější přání ve svém životě?? A copak máš zrovna tak důležitého na práci???”

“Koukám do ohně…”

“No to snad není pravda, tak pán nemá čas na nejdůležitější přání ve svém životě, protože se mu chce dívat do ohně? Tak to tedy ne! Okamžitě si něco přej, nebo aspoň začni nad přáním přemýšlet, nebo řekni, že přání nechceš a tedy půjdu pryč! Žij si pak s tím, že jsi promarnil svou životní šanci!!”

Kluk mlčel, přihodil do ohně dva klacíky a sledoval vzhůru několik jisker, které se vznesly k hvězdnaté obloze.

Tvor povstal, trochu víc se napřímil a z pod černého stínu své kápě promluvil výhrůžným tónem: “Vyslov své přání. Teď HNED!”

Kluk na něj stočil svůj pohled a v jeho očích se zaleskly plamínky ohně.

“Teď nad tím fakt nechci přemýšlet, nezlob se. Nechme to na jindy.”

“Ne! Vyslov své přání! Teď HNED!”

“No tak dobře.” Povzdechl si kluk.

“Přeji si tedy dalších tisíc přání… ”

Sklopil zrak zpět k ohni a přitáhl si v sedě kolena pod bradu.

Tvor ještě chvíli stál, polykal nasucho a občas se kousl do rtu. Od toho kluka nepřicházely žádné emoce. Tvor si připadal hladový. Hladový a podvedený. Nakonec řekl to, co musel:

“Staň se.”

A pak se smutný, pomalým krokem, odšoural zpátky do temného lesa.

.

Marek Chlíbek – Dago

= = = = =

Jsi-li pravý šaman…

Pomáhej pouze těm, co sami požádají. Podporuj odvahu, nezneužívej strach. Nevzbuzuj plané naděje.

Používej pouze to, co ti funguje, ne to, co je zrovna v módě.

Kritiku přijímej s pokorou, mlč a pracuj. Zodpovídáš se trpícímu člověku, nikoliv veřejnému mínění.

Nevysvětluj dnes nic, co neumíš dnes prokázat. Jediný obhájce je čas a vše skutečné a prospěšné, stane se nakonec vědou.

Medicína je tvá sestra. V péči o trpícího je nutné se doplňovat, nikoliv přetahovat.

Svou odměnu vrať, jsi-li o to požádán. Důvěra je víc než zisk a nic nezabíjí krutěji než pocit podvodu v srdci bezmocného.