Zhoubný nádor není cizí nepřítel. Jsou to buňky, které jsi sám zrodil. Jsi to Ty.

Je to stejné neštěstí, jako když tvé vlastní dítě začne brát drogy. Začne být na Tebe zlé, lže ti a doma krade.

K uzdravení vede náročná cesta. Najít sílu být pozitivní, na vzdor odpovídat sílícím zájmem a láskou. Hledat pomoc v okolních dobrých lidech, v síle přírody a snažit se pochopit, proč nám něco vlastního ubližuje. Agresi utiší klid a zájem, uzdravuje příroda vnější i ta v tobě. Je to těžká cesta. Je to cesta pro lidi, co mají odvahu snášet bolest, co mají odvahu hledat možnosti a dokážou dávat lásku tak dlouho, dokud nakonec není opětována.

Druhá cesta je snaha tvrdě, neosobně léčit. Agresi zničit ještě větší agresí. Na pomýlené buňky poštvat prudké jedy, převlečené za léky. Zabít je a zabít i hodně ze sebe. Na pomýlené dítě poštvat úřady a pohrozit mu zbavením svobody v léčebně nebo vězení.

Když to nepomůže, vyštvat jej natvrdo ze svého života a chovat se jako by umřelo. Tím však nechat umřít i něco jedinečného v sobě.
Cesta uzdravování je cesta trpělivosti a nejistoty.

Ta druhá, cesta léčení je smutná jistota jak získat několik let navíc. Jen několik let, protože jednou se odehnané zlo zase vrátí. V podobě záchvatu znovu propuknuté nemoci nebo výčitek a útoku zrazeného dítěte.

Takový návrat vlastních genů znamená už jen pár kroků ke smrti.