V prvních letech dospělého života řeší bojovník životní interakce s pomocí fyzična. Vše zvládá tělesnou krásou nebo tělesnou silou. Jen málokdy však dokáže své mládí efektivně investovat a tak mu z něj nezbude víc než rozporuplné vzpomínky.

Zvládání životní cesty s pomocí hromadění majetku a tvoření moci je další logický krok, který vypadá efektivně. Majetek a z něj plynoucí moc je obrovská síla, která v lidském světě opravdu funguje. Za to si však nárokuje značnou porci životního času a osobního zdraví.

Jednou bojovník řekne dost, protože začne vnímat hodnoty, které mu doposud unikaly. Duchovní rozměr světa, krásu přírody a přirozené štěstí, ukryté v malých událostech. Bojovník zjistí, že obyčejná slušnost je víc než peníze, že férová spolupráce je větší jistota než majetek. Začne vidět dobro, konat dobro a očekávat dobro.

A tady se stane zvláštní věc – často přestane věřit v existenci zla. Přestane zlo vidět, vnímat a očekávat jej. Přestane se jej bát, protože nabude dojmu, že ze světa zmizelo.

Dobro a zlo jsou dvě strany stejného penízku. Kde vidíš jedno, hledej a najdeš i to druhé. Zlo nemůže zmizet. Lze před ním jen zavřít oči nebo se k němu otočit zády. Tohle chvíli funguje. Pak jednou…zlo na dobrého člověka zaútočí!

Zaútočí tiše, nenápadně, pro okolí nezajímavě, avšak pro oběť o to více devastujícím způsobem. Nezaviněná nemoc, úraz, bezpráví nebo kriminální čin…někdy nezůstane čas ani na otázku „Proč já?“

Zlo je prostě zlo! Jeho podstata není v logice, jen ve schopnosti krutě ublížit. Zlo není trest, je to protiváha dobra. Je-li vidět pouze dobro, je vidět jen půlka světa. Neviděné zlo se většinou plíží za zády.

Univerzální sluníčkový úsměv není výraz hodný bojovníka. Je to póza, vyčtená ze sluníčkových knížek. Bojovník zná zlo, respektuje jej a překoná občasné ztráty jím způsobené. Ví, že od života musí přijmout celý penízek. Vždycky..

Jednou znovu uzavře vnitřní kruh. Znovu se naučí být vnitřně radostný, chudý a nebezpečný. Nebude se bát ničeho, protože nemá co ztratit.

Zase jako ve dvaceti.

.