25.duben – Dnes je důležitý den! Mám svátek.

 Kupodivu jsou to dvě informace, které spolu nijak nesouvisí. O své jméno jsem se nijak nezasloužil, proto ten svátek ani neslavím.

 A dnešek je důležitý den hlavně proto, že je Světovým dnem malárie!! Každý, kdo někdy navštívil infikované oblasti Afriky nebo Asie, tak asi ví, jaký dokáže být malárie problém. Je to vysoce infekční parazitální onemocnění, zabíjející hlavně malé děti. Dospělý člověk ji většinou přežívá, ale přesto je to nepříjemná a mnoho let trvající komplikace s vracejícími se vysokými horečkami.

 Avšak, nic není v životě jen černé nebo bílé a všude kde narazíš na zlo, hledej i dobro a nebudeš zklamán. To jsou univerzální pravdy, na kterých funguje příroda. Mezi původními obyvateli v pralesích Asie funguje metoda, kdy jsou někteří lidé, nevyléčitelně nemocní nějakou vážnou bakteriální nákazou, záměrně infikováni ještě malárií.
Je to šamanské léčení podle poučky „nebezpečná nemoc si vyžaduje nebezpečný lék“. Po vstupu malárie do těla propukne u nemocného velmi brzy vysoká horečka,i kolem čtyřiceti stupňů a trvající klidně déle než deset dní. Je to obrovská zátěž na organismus, při které je smrt velmi blízko.

 Pacient je v neustálé vytrvalé péči šamana a žen, které se starají o jeho čistotu, o pitný režim pro zabránění dehydrataci a jsou připraveni poskytnout studené zábaly, pokud by horečka vystoupala nebezpečně vysoko. Je to balancování na hraně.

Avšak, vy se střípky lékařských znalostí víte, že horečka je léčivý proces těla, že tělo se vysokou vnitřní teplotou snaží zabít cizí bakterie, pro které je taková teplota smrtelná. Bohužel i pro tělo je to riziko, protože si může poškodit některé vlastní tkáně. jak jsem říkal, je to buď a nebo.

 Většinou se podaří to, že vysoká a dlouhodobá horečka způsobená malárií spolehlivě zabije většinu bakterií původní nemoci v těle a pacient z ní je tímto vyléčený. Ano…má potom doživotně malárii, ale to je pro člověka vyléčeného z vážnější smrtelné nemoci pořád ještě dobrá volba.

 Až nedávno jsem se dozvěděl, že stejný princip účinků malárie používal jeden rakouský doktor pro léčbu pacientů se syfilidou a někdy kolem roku 1920 za to dokonce dostal Nobelovu cenu. Příroda je prostě neuvěřitelná a neexistuje v ní špatných nebo zbytečných součástí. Všechno dokonale funguje, jedno podporuje druhé a na každý problém VŽDY existuje obrana. Chce to jen znát principy, začít se bránit včas a být v obraně důsledný!

 Dlouhé roky se zabývám výcvikem přežití v přírodě. Přes studium a poznávání všech jedlých rostlin, které příroda poskytuje jsem se dostal i k praktickému poznávání a používání jejich léčivých účinků.
Většina z nás zná léčivé rostliny jen jako součástí krabiček léčivých čajů, po kterých možná sáhneme, když cítíme nachlazení a nechceme hned polykat prášky. Účinky takových čajů bývají zoufale malé, protože bylinek v nich je zoufale málo.

 Léčivé byliny účinkují a to dokonce lépe, než chemické léky, protože léky se soustředí na odstraňování symptomů (rychlá, ale jen dočasná úleva), kdežto bylinky likvidují původce nemoci, aktivizují imunitní systém těla a dokážou působit v těle inteligentně, tedy cíleně. Aby však fungovaly, musí jich být moc(jeden čajíček neřeší nic), musí být zkoncentrované a správně zkombinovaté a jejich podávání se musí operativně měnit podle vývoje nemoci.

 Jakákoliv parta lidí v opuštěné divočině narazí dříve či později na to, že musí řešit vážnou nemoc nebo úraz některého svého člena. Kdo někdy zažil opravdu vážnou zdravotní komplikaci v místech bez dostupné lékařské pomoci, tak ví že jakákoliv kapesní lékárnička nebo trocha osobních léků v kapse, je platná asi jako když se plivne oknem do hořícího baráku. Stačí to tak na první ošetření a tím se končí. Léčit kamaráda s úrazem nebo těžkou infekcí uprostřed lesa, s prázdnýma rukama a bez možnosti transportu je tragédie, kterou psychika nesnáší dobře.

 Jelikož mě kamarádi, díky bylinkám vnímají jako člověka, který má za podobné situace zodpovědnost, bylo potřebné být vždy aktivní. Bojoví zdravotníci dobře znají tu tajnou lékařskou poučku:   „Musíš udělat aspoň něco, i když nevíš co…“
A tak už roky vyhledávám, testuji a zkouším postupy, které mohou pomoci kamarádům, když není nic jiného. Ptám se lidí, majících zkušenosti. Je tolik účinných a jednoduchých metod, které dnes považujeme za směšné a při tom, kupodivu, v praxi dobře fungují. Samozřejmě s obrovským rizikem a s přihlédnutím na jinak faktickou bezvýchodnost nastalé situace.

 Vím, jak ošetřit velkou hnisající ránu jen pravidelným zasypáváním práškovým cukrem. Vím, jak efektivně léčit plíseň nohou pravidelným potíráním živým kefírem.

 Vím, že počínající gangrénu po zranění lze zastavit, nebo podstatně zbrzdit obkladem z rozmačkaných listů jitrocele. Nestačí však pár rozžvýkaných lístků, jak je to někdy vidět ve filmech s Vinetouem. Obklad musí být čerstvý, silný alespoň půl centimetru a starostlivě měněný třeba třikrát denně. A to pořád dokola, než potíže neustoupí, klidně dny, týdny. V těžké nemoci je vůbec velmi důležité mít někoho kdo se nám dlouho, nesobecky a naplno věnuje – to je potřeba, kterou dnes nedokáže zajistit ani státní zdravotnictví a většinou už ani vlastní rodina.

 Vím, že přikládání pijavic, není středověký nesmysl, ale šetrný a účinný prostředek, jak dostat z těžce pohmožděných prstů sraženou krev a s pomocí antikoagulantů ve jejich slinách udržet ve vlásečnicích krevní oběh.

 Vím, že rychlé vypálení žhavým železem rány po uštknutí jedovatým hadem je jediná záchrana jak přežít a nepřijít o končetinu, pokud není dostupné sérum. Protože extrémní teplota srazí-rozloží-zničí většinu jedu v ráně, který je bílkovinné povahy. Druhá spolehlivá možnost je okamžitá amputace uštknuté končetiny, ale v tomto srovnání vychází hluboká lokální popálenina pořád podstatně šetrněji k postiženému.

 Vím, že byliny léčí i „nevyléčitelné nemoci“ pokud projdou tělem některých zvířat a spojí a změní se působením jejich enzymů. Výtažky ze střev hlemýžďů, krmených vybranou bylinkou, nebo střevní obsah či maso morčat, krmených konkrétní sestavou léčivých rostlin, dají základ pro extrémně silné a účinné léky, kterými se, pro jejich nedostupnost, dříve léčili králové.

 Je až neuvěřitelné, jak rychlý a pozitivní efekt na některé nemoci může vyvolat podání velkých dávek vitamínu C (kyselina askorbová), jehož výrobní cena za kilogram je několika korunová záležitost. Miliony let jsem se jako lidé vyvíjeli z tvorů živících se zralým ovocem a rostlinami, obsahující velké množství vitamínu C, takže naše tělo a imunitní systém je s ním funkčně provázán a vykazuje někdy až neuvěřitelnou pozitivní reakci.

 Málokdo zná dnes už neuvěřitelné vlastnosti kravské žluče, která aktivuje mnohé léčivé přírodní látky a například povařením s česnekem a některými dalšími ingrediencemi, vznikají živé léčivé substance, jejichž efekt je rychlý a lékařsky ověřitelný. k těmto substancím se dnes znovu vracejí vědci ve svých laboratořích, protože éra antibiotik se přežila, antibiotika přestávají účinkovat, ačkoliv jsou stále ještě dobrý kšeft.

 Z těchto činností vznikaly archetypy čarodějnic vařících v kotlících své lektvary, kterým se smějeme, pohrdáme, nebo jimi strašíme děti. Přitom šlo často jen o ženy, které rozuměly přírodě a uměly pomáhat lidem. za to sklízely jejich úctu a vděčnost, což bylo trnem v oku církvi.

Řekne-li se dnes porodní bába, každý si představí tlustou stařenu, která asistovala jakousi duševní podporou při porodu těch nejchudších žen, které si nemohly dovolit doktora. Přitom takzvané porodní báby, byly svého času ceněné profesionálky, schopné reálně vyřešit mnohé porodní komplikace. nejenže trvaly na naprosté čistotě porodního prostředí, vyvařovaly (v podstatě sterilizovaly) používané nástroje a měly funkční přírodní prostředky k zastavení nebezpečného krvácení, ale díky tomu, že byly ženy, rozuměly ženskému tělu a měly malé ruce, tak například dokázaly i sáhnout přímo do rodičky a přímo v děloze otočit dítě, pokud se rodilo špatným směrem, nebo uvolnit pupeční šňůru, utaženou kolem krku.

 To vše v době, kdy mnoho miminek umíralo na infekce jen pro to, že si študovaný pan doktor před porodem ani neumyl ruce…

 K tomu dnešnímu dni chci tím vším vlastně jen říci, že lidé za dobu své existence nashromáždili, otestovali a používali obrovské spektrum jednoduchých metod, jak řešit zdravotní problémy, které dnes považujeme za fatální.
Tak jak jsme ztratili schopnost poznávat vesmír jednoduchými metodami jako staré civilizace, jako jsme ztratili schopnost pohybovat těžké kamenné bloky jednoduchými prostředky, tak jsme ztratili schopnosti léčit jednoduchými a dostupnými prostředky.

 Dřív jsem byl přesvědčený, že nevraživost a obviňování mezi takzvaným vědeckým zdravotnictvím a mezi takzvanými léčiteli, je jen jakýsi taneček o tom, kdo z nich si dokáže urvat větší kus peněz od nemocných a trpících. Dnes už vím, že mamutí firmy skutečně nemají zájem rozvíjet léčebné postupy, které sice fungují, ale nejdou patentovat, a tedy na nich nelze vydělat velké peníze. A také jsem poznal, že, skutečně a reálně mají prostředky a metody, jak zastrašovat a kriminalizovat prostředky pomoci pocházející z přírody, ničit nebo utajovat metody, sice schopné pomoci nemocným, ale obírající je o zisky z málo účinných, ale zavedených léků.

O to víc větší dík té menšině lékařů, kteří jsou ochotni nejen tolerovat, ale i neoficiálně spolupracovat. Na každý problém je vždy nejúčinnější kombinace různých metod a vyvolání synergického efektu. Pak se dějí tzv. zázraky.
Jsou dvě velké pravdy, které se k tomu tématu dokonale hodí:

 „Každý musí jednou umřít, a pokud se nejedná o úraz, je smrt přímý následek nějaké nemoci. Ano, každý musí umřít a umře, ale spousta lidí umírá zbytečně brzy!“

 „Každá nemoc je živá záležitost – je to útok přírody. A na každý útok, má příroda někde k dispozici i spolehlivou obranu..“

Marek Chlíbek – Dago