Občas si jezdím popovídat s velmi starým mužem, který se celý život věnuje psychologii. Svého času spoluvytvářel taktické postupy pro vojáky a psychologické metody komunikace pro krizové vyjednavače.
Některé jeho sdělení o lidech jsou natolik pobuřující, že byť jen jejich částečná akceptace chce velkou odvahu k myšlenkovému vystoupení ze zažitého konceptu fungování společnosti:

 „Cokoliv, co ti jsou lidé schopni splnit, to ti i splní, požádáš-li správným způsobem“

 Namítl jsem, že tak nějak obrazně a filozoficky to určitě funguje, ale prakticky to určitě má své limity…
„Marku, tak řekni nějaký příklad, kdy myslíš, že by to nefungovalo?“
Ozvala se moje materiální dušička, „nemůžu přece jen tak někoho požádat, třeba o to, aby mi dal milion dolarů. Jasně, můžu o to požádat nepřímo, že budu nabízet nějaké služby, namaluji ceněný obraz, prostě něco, za co mi ten milion někdo zaplatí, ale nemůžu si jen tak o něj říct. Chtít jej za nic…to je směšné!“
„Marku, můžeš si o něj říct. Dokonce jen tak, bez nabídnutí protihodnoty…a dostaneš ho. Je to směšné, ale je to reálné a možné…“
„Nechápu, nerozumím…nevěřím…“
„Nevěříš, protože nemáš odvahu uvěřit. nemáš odvahu vystoupit z tuctového kontextu mezilidských interakcí. Nedovolíš, aby tě ten záměr zcela pohltil a směřoval veškeré tvé konání. Nemáš sílu a vytrvalost požádat dostatečně intenzivně.“
„Tak, jak by to mělo teda vypadat? to požádání o milion dolarů, abych jej jistě dostal..“
„Musíš žádat hlasitě, intenzivně, nepřetržitě a opakovaně!“
„To jako založit nějakou veřejnou sbírku?“
„Ne ne, každá sbírka je ze své podstaty plošné žebrání a manipulace s city lidí a vnímáním dobra, co je v nich. Ty hledáš jednoho konkrétního člověka, kterého požádáš o milion dolarů…a on ti ho dá!“
„Jasně … a jak ho asi poznám??“
„Nepoznáš ho, stačí když oslovíš co nejvíce lidí a časem na něj prostě narazíš!“
„Aha, to ale ze sebe přede všemi udělám totálního pitomce, naprostého blázna!!“
„Přesně tak – to je ta cesta.“
„Skončit v očích druhých jako blázen?? To je nesmysl. Pěkně děkuju…“
„Ano blázen, do určité míry. Ale blázen s milionem dolarů. To není nesmyl, to je PíáRko.“
„Já to fakt nechápu. Dejme tomu, že tomu teda uvěřím, ale stále je to spíš dílo náhody, ne? A nějaký přesný postup na to asi neexistuje, že?“
„Náhoda neexistuje. Je to prostě vlastnost lidstva, takhle lidé fungují. platí to, co jsem ti řekl na začátku:
Cokoliv, co ti jsou lidé schopni splnit, to ti i splní, požádáš-li správným způsobem.
A návod je jednoduchý – musíš prostě využít všechny možnosti, naprosto všechny tobě dostupné možnosti, abys požádal co nejvíce lidí.“
„Konkrétně?“
„Začal bys třeba tím, že požádáš všechny své přátele, pokud by náhodou měli zbytný milion dolarů, aby ti ho dali. Požádáš je také o všechny kontakty na lidi, o kterých si tví přátelé myslí, že by ses jich měl zeptat také, a pak..“
„Moment! Nikdo z mých přátel nemá tolik peněz, to vím jistě!“
„Nejde o to, jestli je mají. Jde o PR, jde o šíření tvé žádosti. Musíš použít, všechny tobě dostupné komunikační kanály. uděláš si free webovou stránku nebo nejlépe několik. Postupně oslovíš co nejvíce lidí, všechny tvé známé, cizí lidi, podnikatele, novináře, umělce, lidi z různých databází a rejstříků, politiky…vyvěsíš svou žádost v sociálních sítích, použiješ bezplatnou inzerci, napíšeš ji do diskuzních fór, budeš roznášet letáky, vytiskneš si papír se žádostí do okna a sklo auta, zeptáš se ve firmách, zda ti za výlohu nedají letáček, použiješ vývěsky na inzerci v obchodech, budeš rozdávat lístečky kravaťákům v bussines centrech. Napíšeš si transparent a budeš s ním demonstrovat na nějakém veřejném a hodně exponovaném místě. sebere-li tě u toho policie, tím lépe. To vše několikrát zopakuješ. Stále dál, znovu a znovu. Pak si necháš svou žádost přeložit do více jazyků a stejně intenzivně a opakovaně oslovíš i všechny v zahraničí a to bude teprve vítr Těch možností jsou doslova stovky a kreativitě se meze nekladou. Každou komunikační možnost je třeba využít. “
„No jo, dovedu si představit, že tím vším sklidím obrovský posměch, zlobu, nadávky a od těch slušnějších alespoň pochopitelnou žádost o vysvětlení, proč a na co ty peníze chci, ne?“
Ano, přijde vše co říkáš, hlavně ta zloba a posměch. A ano ptát na důvod se budou jak lidé tak novináři. A přesně o to jde, tvá žádost musí prosáknout do společnosti a pracovat s jejím podvědomím.“
„A jak tedy žádost zdůvodním?“
„Nijak! Prostě jen odpovídej, že věříš, že najdeš člověka, který ti daruje milion dolarů a co s ním pak uděláš je už jen tvoje věc a tvoje tajemství.“
„Co se nakonec stane?“
„Pokud vydržíš, stane se to nakonec tvým životním stylem, tvojí cestou a cílem. Lidé tě tak přijmou, budeš tím známý. kritika ti přestane vadit, protože bude pořád stejná, argumenty se vyčerpají a tvoje mentální rovina se posílí. Nakonec, vydržíš-li, naprosto vypustíš myšlenky na to, jak tě vnímají ostatní lidé a zaměříš se jen na svůj cíl. Stále vpřed, kousíček po kousíčku, jako mravenec. Budeš každý den oslovovat nové a nové lidi, odpovídat, vysvětlovat. Přijímat informace o potenciálních kontaktech, vymýšlet stále nové komunikační kanály, tak jak se bude vyvíjet technika, možnosti a společnost.“
„Jak dlouho to bude trvat? Kdy a jak to skončí?“
„Potrvá to ,dokud to ty sám budeš tlačit vpřed. a skončí to přesně tehdy, až už na konec nebudeš myslet, budeš jen žít svojí prací na svém cíli. Jednoho tuctového, všedního pracovního dne, ti prostě někdo zavolá, nebo přijede ….a dá ti milion dolarů!“
„Jaký k tomu bude mít důvod?“
„To je přece jedno. Tvůj cíl je dostat ten milion a ne znát důvod, proč ti jej někdo dává, ne?“
„Ano, ale i tak, je to příliš přitažené za vlasy. Nikdy jsem nic podobného neslyšel, podle všechno co znám, tak tohle v reálu nemůže zafungovat. nevěřím tomu a neměl bych na to odvahu. Je to buď a nebo a může mi to úplně zničit život!“
„Ano, a přesně tohle si řekne každý! Každý to odsoudí jako něco neuskutečnitelného, ale nikdo to OPRAVDU nezkusí. Takoví my lidé jsme. Jsme konformní, zbabělí a pomlouvační. Všechno posuzujeme jen na základě toho, co už známe, co jsme prožili. A proto většinou svého života nikdy neopustí svůj životní kontext. Budou chodit v kruhu v bezpečí, nudě a strachu svého běžného života. Proto jsou pro společnost tolik důležití ti blázni a excentrici, kteří nás inspirují a posouvají o kousíček dál. potřebujeme někoho, komu se můžeme posmívat, koho můžeme pomlouvat, a na koho se můžeme za jeho ztřeštěné nápady zlobit. Nám samým to dává pocit jistoty, že jsme rozumí, a že jdeme ve vyjetých kolejích a děláme jen správné věci. ..a přitom jsme jenom zbabělí.“
„To mi něco připomíná.“
„Marku, řekni co?“
„No, je to jako s výchovou dětí. Děcka si toho navymýšlejí, blbnou, zkoušejí a my je pořád hlídáme, poučujeme, kontrolujeme a s pomocí zákazů směřujeme k bezpečnému chování.“
„Přesně Marku! tohle všechno děláme. Děti nemají limity ve svém rozletu, to jen my jim svých chováním nakonec vnutíme zažitý kontext. Zničíme jejich odvahu a zaženeme je do konformity.“
Uf, to už zní jako motivační příručka a ty já nemám rád, protože jsou to většinou jen další manipulace s lidmi, tvářící se jako pomoc…“
„Já vím Marku, vím že je nemáš rád. Myslet o milionu je lepší než si přiznat, ž nevychováváme mladé lidi správně. Ale to je fakt zbytečná odbočka. No, chceš se k tomu ještě něco zeptat?“
„Ano, proč se to ještě nikomu nepovedlo, dostat ten milion? Nikdo to ještě nezkusil? Jsou fakt lidi tolik zbabělí, nebo ten postup nikdo nezná?“
„Vlastně už se to povedlo hodně lidem. Dostali peníze, nebo to o co si řekli, a dostali to jen tak, protože byli vytrvalí. Myslím, že tak jednou za deset – patnáct let se objeví někdo, kdo něco podobného zkusí, jde do toho celým svým životem a využije všechny prostředky komunikace …a uspěje.“
„Proč jsem o tom ještě nikdy neslyšel?“
„Kdybys hledal, tak bys zmínky o podobných věcech našel. skutečnost je taková, že ti lidé ve skutečnosti dostali to co chtěli, mnohem dříve, než by se z toho stala nějaká trvalá mediální událost. Chvilku to byla zpráva dne, pak dostali to co chtěli. Pár lidí to po nich zkusilo a protože nebyli dost kreativní a vytrvalí tak neuspěli Nakonec zase všechno utichlo a společnost zapomněla. Tyhle věci prostě musí čas od času někdo znovu objevit a oživit je totální odvahou a vytrvalostí. Jinak to nezafunguje. Ještě nějaká otázka?“
„Proč??? Proč se najde někdo, kdo druhému dá jen tak milion dolarů????? Je vtom nějaké tajemství, mystično, magie?“
„Je to jen prostá lidská psychologie a statistika. Na světě jsou tisíce lidí, kteří mají a mohou bez problému postrádat milion dolarů. Desítky z nich mohou mít důvod ti jej dát. Pokud najdeš a oslovíš jediného z nich, máš vyhráno, uspěl jsi a dostaneš milion…to je celé.“
„Ale nějaký opravdu konkrétní, uvěřitelný důvod?“
„Jistě, jsou jich desítky. jen pro příklad:
Někomu se zalíbí tvá publicita a bude se chtít na její úkor zviditelnit. Milion dolarů je pro bussinesmena nebo extravagantní firmu malá cena za to, že se o ní bude ještě dlouho psát.
Jsou lidé, kteří vládnou takovými majetky, že pro ne peníze jako takové nepředstavují reálnou hodnotu. pocit svého místa na světě si kupují sbíráním jedinečných obrazů, nebo jiného umění, či podporováním životních příběhů. Člověk, který splní tvůj sen může být jen jeden, nepočítá se druhý milion dolarů ani pokud by ti někdo nabídl třeba deset milionů. Počítá se jen vítěz, ten kdo byl prví – a na to mnozí opravdu bohatí lidé slyší.
Také se může najít bohatý vydavatel nebo producent, který bude chtít o tvém příběhu natočit film či vydat knihu a rád jej finalizuje zaplacením pro něj drobného poplatku – milion dolarů.
Na světě jsou také stovky firem, které své jméno s takovým příběhem rády spojí. ta částka jsou pro ně drobné a pokud se v té souvislosti o nich bude mluvit pár týdnů, tak budou spokojení.
A je také fakt, že existují i lid´é, kteří ti dají ty peníze opravdu jen tak. je to jen o správné souhře okolností. Proč lidé dají bezdomovci dvacetikorunu? Většina si to následně nějak zdůvodní, ale většinou to vychází z prvotního impulzu – jsem požádán – mám – mám chuť dát – tak prostě dám… Pro někoho není ani milion dolarů tak vysoká částka, aby ji jednou za život nemohl darovat jen tak – impulzivně.A takových důvodů jsou minimálně desítky. opravdu!
Marku, nějak ti svítí oči Tak co, chceš do toho jít?“ “
„Ne…“ 🙂
„A důvod? Ale pravdu.“
„Nemám na to prostě odvahu. Na tohle musí být člověk silnější, než se zdá.“
„To je pravda. Odvaha a vnitřní síla je k tomu potřeba obrovská!“
„ale mám odvahu o tom aspoň napsat, protože je to neuvěřitelná myšlenka. A krásná myšlenka ….neuvěřitelně krásná myšlenka.“

Dago