V noci, při cvičení, jsem měl vizi. Vizi, že žiju ve společnosti, která lidem platí za to, když se nechají sterilizovat. Vše čistě na základě vlastního svobodného rozhodnutí – krystalická svoboda a demokracie. Motivem byly jen peníze, osobní okamžitý zisk. A ten byl velký.

„Chceš v budoucnu děti? OK, žij jak chceš, jak umíš a postarej se…o sebe i o ně! Nechceš děti? Chceš žít pohodlný život bez nervů a stresů? OK, jako stát/komunita tě podpoříme – 250.000 na ruku, hned po operaci…“

Však víte jak funguje příroda, přirozený výběr… Ti, co měli děti byli chudí, ale vlastně jim to ani nějak nevadilo. Byla to pro ně otázka mentálního postoje, životních priorit. Takoví lidé by měli děti i za války nebo při přírodních katastrofách. Děti pro ně byli zdrojem štěstí a životních radostí.

Ti sterilizovaní se jim smáli. Žili v pohodě, bavili se, užívali si peněz, nezávazného sexu bez rizika, žili bohatý život, zaměřený na dojmy, zážitky, úspěchy v práci, kariéru a s tím spojené snadné hromadění majetku.

A víte co???

Za pár desítek let se to začalo pomaličku obracet. Dopředu šly jen určité geny. Rodinné geny 🙂 Geny vyznávající jiné hodnoty než okamžitý majetek a momentální osobní zážitky. Přirozený výběr, podpořený dobrovolnou finanční selekcí začal upřednostňovat a rozmnožovat lidi, toužící po rodině a vyhledávající lásku a úzké mezilidské vazby. Nálada ve společnosti se pomalu měnila.

Lidé s tímto založením vyhledávali a konzumovali to, co jim připadalo prospěšné a hezké pro jejich děti a rodinu. Výrobci a poskytovatelé služeb se tomu přizpůsobili díky neviditelné ruce trhu. Poptávka tvořila a formovala nabídku. Měnily se reklamy, jejich styl , obsah i výraz. Měnila se kvalita potravin, měnil se výraz hraček pro nové děti, měnil se obsah knih a časopisů o obsahu a tématech filmů ani nemluvě.

Za pár stovek let některé geny úplně vymizely, a s nimi i průvodní povahové rysy těchto genů. Nevím, jestli to byl lepší svět, nevím jestli by se líbil i vám, ale mě se teda líbil moc.

Byl to svět s dětmi, s rodinami, kde společně žijí děti, rodiče i staroušci. Postupem let už stát ani moc peněz na operace neplatil, protože lidé o ně nějak ztratili zájem. Chtěli radši děti a těšili se na ně. Navíc se už od rodičů naučili o sebe postarat. Nechodili s nataženou rukou na úřady. Co se ušetřilo na sociálních dávkách, to šlo do nového bydlení…pro nové rodiny a děti.

Chodil jsem po tom světě a zase pozoroval lidi z povzdálí, tak jak jsem se to naučil už dávno. Slušně zdravit, pomáhat a usmívat se. Maska neškodného prosťáčka je v civilizaci ideální. Hlavně si nikoho nepustit do hlavy…
V té jsem si musel přiznat, že ty prachy na dobrovolnou sterilizaci byli nejlepší investicí sociálního systému, jakou jsem si vůbec dokázal představit.

Nejsem si úplně jistý, jestli stálo za to, tu vizi popsat a zda je vhodné ji zveřejňovat zrovna zde. Myslím, že na jednu lidskou bytost, která mi možná porozumí, připadnou tak dvě až tři, které v tom naopak budou vidět jiné sdělení než já. Ale co, za své podvědomí a téma meditace nikdo nemůže…

Marek Chlíbek – Dago

= = = = =

Pravou kávu pro setkání, dohody a plánování.
Jemné víno pro rty ženy, když je svolná k milování.
Tvrdé pití pro přítele, pokud poráží jej svět.
Voňavý čaj o samotě, když je správné přemýšlet.
Však v boji nebo na pochodu, v polní lahvi vždy jen vodu…