Stále se snažíme svůj život řídit a plánovat, přitom ty největší zvraty jsou dílem nemnoha okamžiků, a i ty podléhají více náhodě než naší vůli.

Celé mládí se zaobíráme myšlenkou, jaké bude naše životní poslání. Vystudovat náročný obor trvá několik let. Vztaženo až k absurdnosti však záleží čistě jen na závěrečné zkoušce, trvající stěží pár hodin. Spousta z nás pak časem stejně zakotví v zaměstnáních, která jsme neplánovali, nebaví nás a vlastně je ani neumíme.

Do budoucna si rádi plánujeme přívětivé místo, kde chceme žít, hodnotné koníčky, které nás budou povznášet, a v mysli vybrušujeme k dokonalosti obraz partnera, kterého toužíme najít a zestárnout s ním. Tohle všechno někdy odkopne bonus v podobě dítěte, který obdržíme k pěti minutách vlhké rozkoše s někým, koho nemilujeme a vlastně ani neznáme.

Utápíme se v přívalu důležitých věcí a zrychlujeme pohyb i mysl, abychom je stíhali řešit. V pravěku bylo náročné přežít, dnes je těžké byť jen žít. Skřípe to a bolí to. Rádi se opájíme vlastní vyjímečností a chtěli bychom být pro svět důležití. I nepostradatelnému člověku ale stačí k životnímu exitu jediná sekunda, o kterou vjede do křižovatky dříve než by měl.
Jakkoliv podobná fakta mohou někdy vést k depresím a subjektivním pocitům zbytečnosti, je zdravé a prospěšné se z času na čas zastavit a ujistit sám sebe, že život je správné žít, dokonce si jej i užívat. Každý jeden z nás tady zanecháváme významnou stopu, přetváříme svět svou každodenní prací a pozdvihujeme vesmír city lásky i bolesti.

Dnes ještě nemusíme chápat, proč tady jsme, ale věřte, že každý hrajeme důležitou roli v řádu světa. Dokonce i naše pády, špatné volby a omyly jsou důležité pro kvalitnější fungování světa.

Možná dokonce víc než pociťované úspěchy!