Věřím na opravdovou lásku, zamilovanost, city… Pokládám se za člověka, který má srdce. Každý známe ten pocit, jen si vzpomeň 🙂

Během života jsem pochopil, že existují různé obdoby lásky a také, že láska není pro každého stejná.

Zamilovanost je pro mě strašně povzbuzující. Díky ní nastupuje euforie, přichází úžasný stav těla i mysli, úsměv na rtech a dobrá nálada. Určitě víte jak to myslím, protože každý to někdy pocítil, každý byl někdy zamilován.

Snažím se lidi kolem sebe vnímat nejen zrakem (očima), ale také vnitřní zrak mi vždy napoví. Vnitřní krása člověka je má podle mě stejnou důležitost, jako to, jak člověka vnímáme běžně.

Zcela jistě je láska nejniternější potřebou muže i ženy. Lidská duše strádá nikoli hrozbou nemoci nebo chudoby, ale strachem, že není nikoho, kdo by o ni skutečně stál, nikdo, kdo by jí skutečně rozuměl a dokázal ji pohladit.

Milovat a být milován!

My všichni zoufale toužíme po lásce, bez ohledu na to, zda jsme zdraví, majetní či rozumní, neboť bez lásky zůstáváme osamoceni…nenaplněni!

Láska je tedy hledána jak v nebi, tak i v pekle, jak svatými, tak i hříšníky, ať již je toto hledání zavede kamkoli … Bez ohledu na to, jakou cestou se ubírají na své pouti za štěstím, tou vnitřní potřebou, jež je na této pouti pohání, je vždy láska.

Nejde o to ji dávat, nejde o to ji dostávat, jde o to sdílet ji.

Jsme bytosti, které nemají pouze mozek, máme srdce a dokážeme prožívat. A prožívat lásku je přece tak nádherné!

Když je člověk dlouho sám, bez někoho s kým by sdílel city, tak vysychá vnitřně na duši…

Chci na závěr říci, že pokud lásku „potkáte“ a cítíte upřímnou citovou náklonnost, snažte se ji vychutnávat, udržujte hezké pocity, harmonii a další projevy lásky.

Zklameme-li se v lásce, nezmoudříme, jen se staneme nedůvěřivými.

Kolikrát se opravdu zamiluješ, tolikrát se úplně změníš!

Láska je věčná, ale to neznamená, že je stálá.