Lidé rádi říkají, že nevěří na zlé bytosti, na jiný svět tam někde za zdí, nevěří na to, co je pozoruje z temnoty. Říkají to jeden druhému v bezpečí hluku, světla a přátel. A přesto tak často podléhají strachu na nočním hřbitově, v šeřícím se hlubokém lese, nebo v kalné mlze opuštěných hor.

Civilizovaná mysl nás nutí říkat určité teze, se kterými naše podvědomí a nitro bytostně nesouhlasí. Většina našeho jednání vychází pouze ze sdílených zkušeností. Jednáme a reagujeme pouze na základě víry v to, o čem nás přesvědčily tvrzení ostatních a obecně přijaté shody.

Je až příliš snadné pochybovat, když nadpřirozeno nepřesvědčuje a nemanipuluje. Prostě se zjeví, je-li k tomu správně vyzváno a bezcitně jedná jen z očí do očí . Ať už setkání dopadne jakkoliv, je to vždy dále nesdělitelné. Jistotu nikdy nenajdeš ve víře, jen ve vlastní zkušenosti.

Chceš-li dojít shody duše a mysli, najdi odvahu riskovat za své tvrzení a vydej se plně v šanc poznání. Za úplňkové noci, mezi druhou a třetí ranní hodinou, vystup tajně a sám na střechu vysokého paneláku. Plynulým dýcháním naplň své tělo klidem a pak tiše a klidně vystup až na úplný okraj. Mentálně se pevně soustřeď na svůj názor, že nadpřirozené zlo neexistuje.

Rozpaž ruce, sevři pěsti a pak klidným hlasem, zřetelně a nahlas třikrát vyslov:

“Nevěřím! A proto, jestli tu se mnou jsi, klidně do mě strč.”

Ať už se stane cokoliv, v tu chvíli tě pravda osvobodí…

Marek Chlíbek – Dago