Máš ještě vílu?
17. 02. 2016 | Rubrika: Úcta k ženám | 3 Komentářu
Když se se ženou poprvé pomiluješ opravdu z lásky, když tělesnou rozkoš vnímáte oba jako vyjádření společného citu, něco se stane… Narodí se víla. Opravdová víla s motýlími křídly, velká jako poupě růže. Povstala z vaší lásky, je jen vaše, a bude vás navždy trpělivě chránit.
Ty v ni nevěříš kámo, a víra ani není důležitá. Pokud je vše v pořádku, je neviditelná a jen ji můžeš vnímat v pocitu bezpečí, který cítíš, když jsi doma, který cítíš, když se se svou milou vedeš za ruku.
To jen, když milované ženě lžeš, když jsi zlý a ubližuješ, najdi v sobě okamžik klidné síly a rozhlédni se kolem. Jen tehdy můžeš vílu spatřit, letmo zahlédnout. Krčí se někde v koutku na hranici stínu, schoulená do svých křídel a hořce pláče. Víla dokáže chránit vás oba, dokud se milujete, ale nemá moc ochránit tvou ženu před tebou samým.
A pokud svou ženu někdy podvedeš? Že se to stává? No, stává.. , ale je to stejné, jako by jsi vílu srazil na zem a rozdupal o chodník. Prostě umře a nejde to vrátit. Můžeš se pak omlouvat, můžeš se znovu snažit jak chceš.
Vílu jsi tím ale zabil a pro vaši lásku už novou nikdy nevzkřísíš.
Marek Chlíbek – Dago
Omlouvám se, ale tady přece nejde o peníze ani o otroctví, vždyť pokud někoho opravdu miluji, odevzdávám se mu v lásce. Jeden moudrý muž mi kdysi řekl, podívej se na vztah dvou lidí jako na pohár vína, tím, že se spojili, se slili v jeden a jak chceš ten jeden pohár zase rozlít ve dva, to už nejde, vždy v tom jednom, bude kus toho druhého a proto za mne, můj osobní názor, pokud se mnou muž žije, nemůže si libovolně odskakovat k jiné ženě, pokud ano, pak mu vrátím svobodu a pak jich může mít kolik touží, ale to už nebude můj problém, ale tohle je proti přírodě, ani v přírodě to takhle přece nefunguje 🙂
To zní pěkně. Pohádky mám rád. Mezi lidmi jde o peníze. Kdo vládne komu. Otroci milovat nemohou.
Ahoj Marku,
vnímám tvoji energii, která je mohutná, divoká a nespoutaná. Je
mi příjemné se jí přiblížit…alespoň takhle na dálku.
dovol mi prosím poznámku…
Co to znamená, že mě můj rytíř podvede? Co je horší – když podvání mě
a nebo když podvádí sám sebe? Pokud touží po jiné víle, touží se prolnout s
její energií. Proč bych mu to neměla dopřát? Jeho štěstí je přece
i mým štěstím. On mě miluje a vrátí se ke mě o to šťastnější.
Jsem mu bránou ke všem vílám na světě. Co myslíš, že se stane,
když tu energii, kterou v něm ta druhá víla rozproudí, zablokuje?
Může být takový rytíř šťastný?
A co když „podvede“ víla. Co se pak stane? Stane ze z ní zlá čarodějnice? Co když se jen chtěla nadýchat čerstvého vzduchu. Stejně jako ty – prolnout
se s jinou energií a pak se zase vrátit ke svému o to víc milovanému
muži?
Slova jako je nevěra a podvod do slovníku víly nepatří…ta slova
patří lidem, ne vílám :-). Ano je to těžké, být vílou a rytířem v
lidském těle plném emocí a iluzí, které nám byly vtloukány do hlav už
od dětství…ale stojí za to se nad tím alespoň zamyslet…
Měj se krásně, rytíři
Víla Marta