Pár faktů o vílách a sexu s nimi

17. 05. 2016  |  Rubrika: Magie  |  3 Komentářu  |  Autor: Marek Chlíbek

Pár faktů o vílách:
Ne, víla není nesmrtelná. Jen žije opravdu velmi, velmi dlouho.
Ne, víla není bezcitná. Podléhá svodům, flirtům i něze, stejně jako žena.
Ne, víla není bezpohlavní. Je to žena, může mít tělesnou lásku jako žena a může mít dítě – novou vílu.
Ne, víla nevzniká hotová. Rodí se jako dítě, roste a vyvíjí se jako dítě – malá víla. Jen to trvá stovky let.
To je asi vše. Jo, ještě co z toho plyne?
No, že když otěhotníš vílu, tak se z těch alimentů zblázníš..
🙂

Výše uvedený text jsem svého času napsal jako status na svoji facebookovou stránku . byl myšlený čistě jako nevinná legrace, nicméně v komentářích se kolem něj rozproudila poměrně živá a zajímavá diskuse. Jeden s přátel mi tam mimo jiné i napsal, že si nemyslí, že by bylo možné mít s vílou sex na hmotné úrovni. to , co jsem mu k tomu napsal uvádím zde: 

To je náhodou moc krásná výtka a zkusím na ni zareagovat obsáhleji a, dejme tomu, trošičku víc vážně, jo?
Soulož na hmotné úrovni, co to vlastně je? Dejme tomu, že svedeš svoji hezkou sousedku, ona k tobě večer přijde a hezky se pomilujete. je to reálná žena, proběhne nějaká reálná sexuální činnost. asi tohle se dá chápat jako soulož na hmotné úrovni.

Jenže, co ti zbude už minutu po tom, když sousedka zase odejde? elementárně vzato, jen prožitek vzpomínka. Všechny prožitky, emoce a vzpomínky vznikají primárně v mozku a ne úplně nutně to musí mít předlohu v tom, co chápeme jako hmotný svět.

sousedka odejde a tobě zůstane jen chemický a elektrický otisk v nervové tkáni mozku a možná pár nových spojení mezi neurony. Do konce života budeš věřit, že to byla realita.

A teď si představ, že nějaká síla nebo proces s vlastní inteligencí je schopný zanechat ve tvém mozku otisk té samé síly a podobných vlastností. Tvůj mozek nevidí ven a nerozeznává realitu. Je schopný jen přijímat nějaká podráždění, ty zpracovávat a uchovávat o nich nějaké informace. Ta podráždění mohou přicházet nervovými vstupy a nebo možná i jinak. Mozek nepozná co je realita a co ne, pokud jsou ty podráždění stejná.

Pokud přestaneš rozdělovat svět na hmotný a nehmotný, případně nadpřirozený a přijmeš tezi, že vše je jen jeden komplexní svět, který zatím jen celý neznáme. Nemůžeš s jistou vědět, že i ten zážitek se sousedkou je skutečně na hmotné úrovni. No a pokud k tobě přijde víla, pomilujete se a ten zážitek je na stejné vjemové úrovni jako milování se sousedkou, tak je to hmotná úroveň? A je potřeba to vůbec v této perspektivě řešit?

Dost velký problém ohledně magie a podobných témat, pokud by se měly brát alespoň střípkem vážně, je ten, že většina lidí nepraktikuje, ale posuzuje jen cizí zprostředkované zkušenosti jiných lidí. Z vyprávění a většinou z knih. Každá zprostředkovaná zkušenost je ale vždy pouze subjektivní, neúplný a nepřesný popis něčeho, co nás obklopuje, co na současné úrovni mentálního vývoje nedokážeme pojmout a tedy ani informačně předat.

Pokud čteš knihy o magii, tak to může být velká inspirace pro vlastní pokusy a rámcové ukázání cesty, ale informačně je to stejné, jako bys posadil pětileté dítě na vysokoškolskou přednášku a pak po něm chtěl, aby ti vysvětlilo, co se tam probíralo.

Pokud za tebou chce přijít víla (nebo jiná bytost) tak to poznáš. Má to své důvody a je to často dlouhý proces. Je to tím, že ti chce to inteligentní prostředí kolem nás něco říct, nebo předat do naší úrovně nějaké informace.
Nejčastěji to začíná určitými vnuknutími nebo vhledy. Jsou to záblesky informací, obrazů nebo myšlenek, které tě něčím obohatí, nebo ti vyřeší nějaký problém, ale při tom cítíš, že jakoby nevznikly v tvé hlavě, ale přišly někde odjinud.

Mají to často umělci, spisovatelé, malíři, hudebníci a velmi často i novináři nebo vědci. Taková ta intuice nebo múza. Někomu to takhle stačí, přijímá ty inspirace a neřeší odkud přicházejí nebo jak vznikají. Prostě je za své inspirace rád a stačí mu pocit, že vznikají v jeho hlavě.

Někdo intenzivněji cítí, že mu tu inspiraci nebo myšlenky a rady někdo předává a chtěl by si toho dárce konkretizovat. Na to jsou vizualizační techniky, ale u některých lidí to snadno vznikne i přirozeně.
Po určitém čase mentálních cvičení začneš na okraji svého zorného pole tušit nějakou entitu a postupně se ti zjasňuje, až se ti začne zjevovat reálná bytost. Třeba víla.

A tady pozor. z magického hlediska není tak úplně podstatné, kdo nebo co to je. Může to být zviditelněná nějaká inteligence, která má nějakou vizuální podobu, aby jsi ji jako člověk mohl lépe lidsky vnímat. Nebo to může být čistě představa v tvém mozku, kterou vytváří tvá nervová tkáň a ty tu představu vnímáš jako vnější projekci mimo sebe.
Důležité je totiž jedině to, co s tou bytostí budete podnikat nebo co si budete povídat. Představ si tedy, že je to v tvé hlavě vizualizovaný nějaký vnější přírodní proces s vlastní inteligencí, který věda, tak jak ji chápeme vědecky kritickým myšlením, zatím nepoznala a neprokázala.

Ty se té víly ptáš na věci, které ti pomohou ve tvé práci například umělce, nebo kvalitního řemeslníka nebo učitele. Podstata je v tom, zda ti ta komunikace pomáhá, dodává ti inspiraci a získané poznatky můžeš uplatnit pro zlepšení práce v našem „hmotném“ světě. Pak je vše v pořádku a děje se správná cesta.

Druhá možnost je, že jsi slaboch, který se zalekl našeho „hmotného“ světa a komunikace s vílou je pro tebe únik od reality (něco jako počítačová hra). Pak ji třeba svádíš, povídáte si hezké věci, míváte sex a v podstatě tě ona odvádí od reálného života do toho svého. To je hodně špatně!

Je zajímavé, že přijaté informace ani nemůžeš použít ke svému přímému prospěchu, například, že by ti víla sdělila příští čísla ve sportce, abys vyhrál.

Vždycky, abys měl prospěch, musíš k tomu přidat něco svého – hmotného, například se nechat inspirovat a napsat dobrý příběh, namalovat obraz, vyřešit vědecký problém nebo rozjet dobrou novinářskou kauzu.

Prospěch ti pak poskytnou lidé jako zpětnou vazbu (emocionální nebo finanční). Při komunikaci s nadpřirozeným světem totiž nejde o tebe jako o jedince, ale o prospěch nás jako celku, který je tvořen těmito maličkými osobními událostmi a z nich se skládá celý náš vývoj a civilizační posun.

Spousta tvůrčích lidí má svou vílu nebo nehmotnou bytost, se kterou komunikuje a ani si to neuvědomuje. Prostě tvoří a neřeší odkud nápady přicházejí. Často se spolu vizuálně setkají až po události, kterou chápeme jako lidská smrt.

Velmi potřebná je taková víla, nebo spíš vizualizovaná přírodní inteligence pro někoho, kdo zpracovává léčivé byliny do podoby léčivých prostředků. Nemyslím ty marginální věci, na co která bylinka je, ale výrobu složitějších věcí, kde se pracuje s obsahovými souvislostmi mnoha rostlina a s účinnou směsí pro toho kterého konkrétního člověka. Tam může víla poradit a nasměrovat a na bylinkáři pak je směs vyrobit a trpícímu pomoci s užíváním. Sledováním změny zdravotního stavu (nejlépe a jedině v souladu a spolupráci s informovaným lékařem) se rychle ukáže, zda doporučená směs začala řešit problém nemocného. Tím se odlišují ti, co skutečně léčí od spousty podvodníků a nekritických čtenářů knih od dalších čtenářů jiných knih..

Já mám za vílu malou holčičku, která kdysi žila a teď je z ní malá víla. Povídáme si a spoustu věcí, co píšu, je od ní. Je to malé, nepříjemně upřímné a drzé děcko, takže nějaké erotično s vílou u mě moc nepřipadá v úvahu. Ty její úvahy a povídání jsou mnohem úžasnější, než nějaké erotično.

Říká se, že nejlepší způsob jak utajit pravdu, je vykřičet ji do světa. Mám to štěstí, že mě už spousta lidí bere za milého, neškodného, polovičního blázna, takže si můžu psát v podstatě co chci a nikoho to neuráží.

Lidé si to přečtou, zamyslí se nebo pobaví a jdou dál svým životem s nějakou drobnou myšlenkou nebo emocí navíc. A o tohle inteligencím v nadpřirozeném světě jde. Vést a obohacovat – pomalu a téměř neznatelně. Ne, jako ty šílené kejkle a „zázraky“ svatých mužů, popsané ve svatých knihách. to je prostě manipulace, nic víc..

Pokud si chceš přivolat vílu nebo začít vizualizovat nějaké nehmotné bytosti, tak je velmi potřebné najít si k tomu nějakého mentora, který bude hlídat tvůj stav a kontakt s realitou. je velmi snadné na těchto věcech uletět a onemocnět z toho, zvlášť pokud to někdo začne kombinovat s psychoaktivními látkami nebo houbičkami, jak píšeš.

Já jezdím za jedním psychiatrem v důchodu, který už nemusí pracovat jen s myšlenkami, které proplácejí zdravotní pojišťovny a za svou praxi také zjistil, že svět má mnohem širší kontext, než se nám každodenně jeví.

Vidět je moudré, uvěřit je odvážné!

 

Marek Chlíbek – Dago

 

 

3 komentáře to “Pár faktů o vílách a sexu s nimi”

  1. Honza napsal:

    Staří slované to měli zas tak: Mnohočetný vesmír měli rozdělen na tři části. Svět Pravi – Duchovně nejvyšší světy, kde jsou bohové – tvořitelé. ( od té doby se říká – to je to pravé). Nejnižší je náš hmotný svět, svět Javi. A mezi je mnohoúrovňový svět Navi. Jako navigace. Většina z toho, co nás napadne, je vlastně stažená informace ze světa navi. Svět navi je svět démonů, víl, andělů, archontů, taky našich zemřelých přátel. Je mnohopočetný, a přecházet z jedné úrovně do druhé může být pro některé bytosti obtížné, až nemožné. Pokud chceme informaci ze světa navi, je potřeba se hodit do klidu. Ideální je pobyt v čisté přírodě, co nejdál od civilizace. Takže – další důvod, proč chodit do lesa. 🙂

  2. Vladimir Bosak napsal:

    Řekové měli MŮZY. Bohové žili s lidmi. Hrdinové. Na ostrově Samos je Pythagorova jeskyně. Uvnitř je jezírko s pitnou vodou. Magické místo. Pokud jde o sousedku, tak stojí za úvahu, zda můžeš kdykoli přijít, nebo zda se nastěhuje k tobě, případně vykrade byt. Co je v domě, není pro mne.

  3. Flor napsal:

    Už dlouho mě nic tak nepotěšilo. Děkuji

Vložit komentář

 
 
Služby funkční Magie